Šibřinky

Název Šibřinky zavedl starosta Sokola pražského Jindřich Fügner. Stalo se tak poté, co tehdy nebyl jednotě povolen ples v nové pražské sokolovně. Zakladatel organizace Miroslav Tyrš začal hledat v Jungmanově slovníku, čím by slovo ples obešel a našel v něm sloveso šibřiti se, které ve staré mluvě české znamenalo veseliti se, plesati. Sloveso samotné pak údajně vzniklo z napodobení vrabčího hlasu a Josef Jungmann je jako staré slovo slovanské zanesl do slovníku v polovině devatenáctého století. Úplně první Sokolské Šibřinky se konaly v Praze 22. února 1865. V dalších letech se pak pořádaly vždy v čase masopustních karnevalů (fašanků).

V dejvickém Sokole šibřinky vystřídaly v roce 1901 sokolské plesy, které se do této doby konaly každý rok od jeho založení. Až do druhé světové války se kromě let 1915 – 1920 šibřinky pořádaly každoročně a byly vždy nejen dobrou a ušlechtilou zábavou, ale i zdrojem příjmů pro jednotu. Měly vždy svůj ráz, kterému se musely přizpůsobit jak masky, tak výzdoba sálu.

V souvislosti s pořádáním šibřinek stojí za zmínku rok 1905, kdy to v tehdejší monarchii „vřelo“ a kdy se pořadatelský odbor jednoty usnesl, „aby c. k. policejní stráž nebyla vůbec zvána na žádné zábavy a aby policejnímu úředníku přítomnému té které zábavě jednoty nebyla placena žádná útrata – v důsledku barbarského vystupování proti bezbrannému lidu domáhajícímu se svých práv“.

V roce 1911 bylo bojovné hlasování, po němž se měly opět zkusit sokolské plesy. Vyhrály však na další dvě desítky let zase šibřinky. Poslední šibřinky před první světovou válkou se konaly v lednu roku 1914 a nesly typický název „Slovanské lázně na Adrii“.

Z význačných šibřinek se sluší zmínit šibřinky z roku 1933, mající ráz „V říši sakur a chrysantém“. Scénu navrhla s. Hronová a hudbu doprovázel br. Mladý. Dekorace navrhl a uměleckou režii měl br. Pavlík. Šibřinková scéna byla tehdy také provedena ve velkém sále paláce Lucerna na šibřinkách Svazu čs. Rotmistrů za přítomnosti pana ministra národní obrany Bradáče a pražské generality. Dále byla scéna opakována pro mládež a konečně na plesu posluchačů lesního inženýrství opětně v Lucerně. Čistý výtěžek těchto šibřinek byl po odpočítání značných výdajů na nácvik a provedení více než 14.000 Kč.

Za další zmínku stojí šibřinky v roce 1935, které byly nejzdařilejší ze všech. Uskutečnily se pod heslem „Poznej svou vlast“, vstupní scénu navrhnul br. Křesák a scéna měla název „Hu nás“. Nacvičili jí sestry K. Kondelíková a M. Kočová s. br. Dr. J. Švejcarem a J. Šotolou za hudebního doprovodu mistra Jindř. Jindřicha a br. B. Bičiště. Šibřinek se zúčastnila početná skupina Chodů v nádherných původních krojích v čele s br. Dr. J. Štěpánem a s. H. Štěpánkovou z Kdyně. Jako doprovod učinkovala hudba 28. pěšího pluku Tyrše a Fügnera.  

Názvy šibřinek od r. 1901 do r. 1938

  • 1901 – Bez rázu
  • 1902 – Bez rázu
  • 1903 – Pouť v Turč. Sv. Martinu
  • 1904 – Masopustní ples
  • 1905 – V lese
  • 1906 – V pekle
  • 1907 – Plitvická jezera
  • 1908 – Na divokém západě
  • 1909 – Karneval umělců na výstavě
  • 1910 – V říši pohádek a bájí
  • 1911 – Světem Japanu
  • 1912 – Na dětském hřišti
  • 1913 – Když si náš dědeček babičku bral
  • 1914 – Slovanské lázně na Adrii
  • 1921 – V pekle
  • 1922 – Pouť u sv. Matěje
  • 1923 – V říši krále čaroděje
  • 1924 – Kvas na staročeském hradě
  • 1925 – Ze všech koutů světa
  • 1926 – Krásně je na světě z jara v máji
  • 1927 – Karneval v Seville
  • 1928 – V srdci šumavských hvozdů
  • 1929 – V letní podvečer u mlýna
  • 1930 – V kruhu českých oper
  • 1931 – Čtyři roční doby
  • 1932 – Mezi dvěma živly
  • 1933 – V říši sakur a chrysantém
  • 1934 – Pod prapory pěti národů
  • 1935 – Poznej svou vlast
  • 1936 – Staropražská pouť
  • 1937 – Z našich hor
  • 1938 – Od Šumavy k Tatrám
Rolovat nahoru